Jak to vlastně začalo?
„Staré matky“ vzpomínají …

K waldorfské škole v Semilech mám blízký, osobní vztah. Bylo mi dopřáno, abychom zde ve společenství žáků, učitelů a rodičů prožili hezkých 11 let. Pamatuji okamžiky od příprav po založení mateřské školky a školy, jejich první aktivity.
Co mne k tomu přivedlo? Již od mládí jsem věděla o domě manželů Bartošových ve Vysocké ulici. Tam mířily kroky mých blízkých za duchovním poznáním a posilou v případě, že se v životě dostali „do úzkých“.  Já jsem se začala účastnit až veřejných přednášek po roce 1989. Přednášky se týkaly výchovy dětí, později i dalších témat a scházeli se na ně účastníci ze širokého okolí. Díky panu doktorovi Bartošovi se povedlo v Semilech nejprve založit waldorfskou školku a potom i školu. Pan doktor neúnavně jednal s poslanci, politiky, ministerskými úředníky a vozil je opakovaně na prohlídky škol v zahraničí, a když došlo k jejich výměně po volbách, tak znovu. Semily se staly uznávaným centrem waldorfské pedagogiky. Semilské semináře podporovali kvalitní zahraniční lektoři, kteří sem přijížděli předávat svoje zkušenosti a znalosti českým kolegům.
Patřím k těm prvním rodičům, kteří do nového „experimentu“ vložili svoje děti. Kromě znalostí ze seminářů o výchově dětí mi důvěru dodávaly maminky, které do naší školy daly svoje druhé, třetí dítě v pořadí. Ty mohly porovnávat a také se často do života školy aktivně zapojily. Vždy jsem obdivovala statečné mimosemilské rodiče, kteří ráno s důvěrou posadili svoje dítě do autobusu a vyslali do školy. Všechno se zvládlo.
V době ředitelování Ing. Karla Škopka jsme spolu s dalšími rodiči pochopili, že doba uzrála k tomu, že je třeba na podporu školy založit sdružení, které jsme nazvali Sdružení přátel waldorfské školy.
Velkým úspěchem práce našich nástupců bylo potom dotažení možnosti vzdělání až k maturitě na lyceu. Při zpětném pohledu si stále uvědomuji, že i po letech situace školy není stále jednoduchá a že o její lepší fungování je stále třeba usilovat. Je dobře, že děti mají příležitost, prožít si svoje žákovská a studentská léta v Semilech na WŠ. Ve škole, která respektuje člověka jako celek a kromě studijních znalostí mládež formuje i po umělecké a praktické stránce. Její fungování obohacuje i život ve městě, škola se na něm podílí svými uměleckými a společenskými aktivitami.
Velice oceňuji, že v našem městě máme alternativu, kdy mají rodiče i žáci možnost vybrat si i tento typ školy.

Marcela Volšičková